Obrazy a texty básní
Úvodní slovo z knihy,
která mne inspiruje již řadu let,
z knihy,
která vede k cestě lásky.
MILOSTNÁ LYRIKA BALTICKÝCH BÁSNÍŘEK /CITACE Z ÚVODU KNIHY/
"Milostná lyrika má ve světové poezii tisícileté slavné tradice. Dodnes čteme s neutuchajícím zájmem Dávné písně lásky, jež vznikly v starém Egyptě ve třetím tisíciletí před naším letopočtem. A kolik krásných květů lidského srdce i ducha nacházíme ve Zpěvech staré Číny, staroindických, japonských a korejských milostných miniaturách, které do ruštiny tak nádherně překládala Achmatovová a u nás Mathesius další překladatelé. Ani se nechce věřit, že tyto krásné milostné verše byly napsány v době, kdy většina evropských národů ještě prodělávala barbarské období nebo byla pohroužena do raně středověkého náboženského mysticismu.
Buďme však spravedliví.
I Evropa má nádhernou milostnou poezii, jejíž tradice se rozvíjela od antiky až do novověku. Stačí vyslovit jména Sapfó, Anakreon, Catullus, Ovidius aj. Za rytířských dob vyspělého středověku ji pěstovali trubadúři a minnesaengři, galantní potulní pěvci a plně se rozvinula za renesance, jejímž básníkům už nebylo nic vskutku lidského cizí. Petrarca byl dokonce u nás v dobách Karla IV. A také naši humanisté a později obrozenci patřili k jeho ctitelům.
Církevní vrchnost byla
ještě přísnější - v milostné poezii shledávala vzdychání "chtíče" a v lásce
pokračování prvotního hříchu, v ženě "nádobu neřesti" a pokušitelku.
Muslimští fanatikové ji dokonce zavřeli do harému, zakryli rouškou a
degradovali na bezprávnou mužovu otrokyni bez přístupu ke vzdělání a společenskému
uplatnění.
A jakkoli je to překvapující, v těchto nechvalných tradicích pokračuje později vlastně i měšťácká společnost se svými proslulými "Kinder, Kueche a Kirche", hledící naženu a její tělo jako na soukromé vlastnictví, které se dá případně koupit nebo prodat.
Dobrá milostná poezie všech dob
však vždy měla jemně vyvážený vztah mezi pouhou erotikou a láskou, vždy,
alespoň v podtextu, předpokládala úctu k milované bytosti a
sebeobětavou nesobeckou službu tomu druhému.
Proto po celý středověk a vlastně i novověk velká milostná poezie byla ve své nejhlubší podstatě vždy humanistická a často byla dokonce potencionální vzpourou proti existujícím řádům, projevem emancipované lidské osobnosti i vášnivým vyznáním rovnosti mužů a žen,
holdem všemu tomu, co je v člověku skutečně svaté a krásné..."
Jsi-li mi proto poslán,
že je v mé duši přítmí -
aby na malou chvíli
se chmury rozjasnily -
pak tedy sviť, pak sviť mi
a zahřej mě svým protepleným jase,...
Pak, po zákonu světa, odpluj zase.
Jsi-li mi proto poslán,
abych hloub do tmy klesla,
nebraň se čemukoli,
splň do konce svou roli,
nespěchej, odlož vesla,
ať z tebe poznám bolest úplně a cele -
a zakalím svou duši do ocele.
Báseň Silná duše je předlohou skladby "Vodní hudba", která otevírá celou hudbu k projektu.
Obraz VODNÍ SVĚT.
Obrazy a texty básní k projektu Svět se točí... jsou důležitou složkou pro komplexní podobu celého tohoto výjimečného projektu, který tímto obsahuje velkou harmonizační sílu, povzbuzuje tak a dodává odvahu do nelehkých životních situací, klíčových životních křižovatek.
Je ve tvých očích něco z nekonečna!
A nesnažíš se odvracet, můj milý,
ten pohled, v kterém žije
tak vzdálená a cizí galaxie.
Ať šťastný jsi, anebo zasmušilý,
ne ty, ty ne, jakási cizí síla,
mne přes tvůj pohled do neznáma vleče -
hned vlídná hvězda, hnec zas čepel meče -
aby mne povznesla či rozdrtila..
Báseň Tvé oči patří ke skladbě Éterický vodopád. Podkresleno obrazem MILOVÁNÍ V GALAXIÍCH - SUPERNOVA.
Miluji Tě
Báseň Miluji tě patří ke skladbě Blaženost. Celou skladbu dokresluje obraz BLAŽENOST.
Já miluji tě jako bříza roste,
neodvratně a klidně, v mlčení,
s korunou chvějící se na kmeni...
Tak mladá bříza vzhůru k slunci roste.
A můžeš řezat rány v její kůře,
až míza začne stékat v samu zem,
smola je zcelí třpytným obvazem,
je marné řezat rány v její kůře.
Vymizí všechna malověrná bolest
v závrati růstu, světla, naděje,
když koruna se v slunci zachvěje,
vymizí všechna malověrná bolest.
Nechápeš milý? Je to zcela prosté.
Přitiskni jenom tvář svou k bříze blíž
a dokonce až její srdce slyš.
Já miluji tě - jako bříza roste.
SVOU LÁSKU nesu si
Svou lásku nesu si,
jak malé dítě nese kaštanový list
(tak maličké, že umí sotva chodit).
Nese jej vážně v natažené ruce
a v drobných krůčcích
těžko udržuje rovnováhu,
kolkolem vládne obří podzim.
Padají, hustě padají
ze stromů zlatá tajemství a šustí
pod nohama, ztěžují kroky,
ale to malé děcko neuklouzne,
nese si kaštanový list,
drží si jej s pozorným nadšením,
brodíc se závějemi listí někam pryč...
Báseň Svou lásku nesu si patří ke skladbě Sférické echo. Spojeno s obrazem MILOVÁNÍ
V GALAXIÍCH - SVĚTLO V TEMNOTÁCH.
PROBUZENÍ
Otevři oči. Zastavíš jimi kolébku noci.
Dívej se na sebe do zrcadla -jediným úsměvem začne v něm obraz a pak se tisíci úsměvy zvlní, úsměvy zcuchaných vlasů,
paží složených za hlavu, úsměvy kolen,
z bezpočtu úsměvů hlava jde kolem,
zrcadlo nestačí, je pro ně malé, přerůstají
je jak třpytivé vlny, které přikryjí kolébku noci... Vidíš, co dokážou tvoje oči.
