Obrazy a texty básní

Úvodní slovo z knihy,
která mne inspiruje již řadu let,
z knihy,
která vede k cestě lásky.

MILOSTNÁ LYRIKA BALTICKÝCH BÁSNÍŘEK /CITACE Z ÚVODU KNIHY/

"Milostná lyrika má ve světové poezii tisícileté slavné tradice. Dodnes čteme s neutuchajícím zájmem Dávné písně lásky, jež vznikly v starém Egyptě ve třetím tisíciletí před naším letopočtem. A kolik krásných květů lidského srdce i ducha nacházíme ve Zpěvech staré Číny, staroindických, japonských a korejských milostných miniaturách, které do ruštiny tak nádherně překládala Achmatovová a u nás Mathesius další překladatelé. Ani se nechce věřit, že tyto krásné milostné verše byly napsány v době, kdy většina evropských národů ještě prodělávala barbarské období nebo byla pohroužena do raně středověkého náboženského mysticismu.

Buďme však spravedliví.
I Evropa má nádhernou milostnou poezii, jejíž tradice se rozvíjela od antiky až do novověku. Stačí vyslovit jména Sapfó, Anakreon, Catullus, Ovidius aj. Za rytířských dob vyspělého středověku ji pěstovali trubadúři a minnesaengři, galantní potulní pěvci a plně se rozvinula za renesance, jejímž básníkům už nebylo nic vskutku lidského cizí. Petrarca byl dokonce u nás v dobách Karla IV. A také naši humanisté a později obrozenci patřili k jeho ctitelům.

Církevní vrchnost byla
ještě přísnější - v milostné poezii shledávala vzdychání "chtíče" a v lásce
pokračování prvotního hříchu, v ženě "nádobu neřesti" a pokušitelku.
Muslimští fanatikové ji dokonce zavřeli do harému, zakryli rouškou a
degradovali na bezprávnou mužovu otrokyni bez přístupu ke vzdělání a společenskému
uplatnění.

A jakkoli je to překvapující, v těchto nechvalných tradicích pokračuje později vlastně i měšťácká společnost se svými proslulými "Kinder, Kueche a Kirche", hledící naženu a její tělo jako na soukromé vlastnictví, které se dá případně koupit nebo prodat.

Dobrá milostná poezie všech dob
však vždy měla jemně vyvážený vztah mezi pouhou erotikou a láskou, vždy,
alespoň v podtextu, předpokládala úctu k milované bytosti a
sebeobětavou nesobeckou službu tomu druhému.

Proto po celý středověk a vlastně i novověk velká milostná poezie byla ve své nejhlubší podstatě vždy humanistická a často byla dokonce potencionální vzpourou proti existujícím řádům, projevem emancipované lidské osobnosti i vášnivým vyznáním rovnosti mužů a žen,
holdem všemu tomu, co je v člověku skutečně svaté a krásné..."



Jsi-li mi proto poslán,

že je v mé duši přítmí -

aby na malou chvíli
se chmury rozjasnily -

pak tedy sviť, pak sviť mi

a zahřej mě svým protepleným jase,...
Pak, po zákonu světa, odpluj zase. 

Jsi-li mi proto poslán,

abych hloub do tmy klesla,

nebraň se čemukoli,
splň do konce svou roli,

nespěchej, odlož vesla,

ať z tebe poznám bolest úplně a cele -
a zakalím svou duši do ocele.

Báseň Silná duše je předlohou skladby "Vodní hudba", která otevírá celou hudbu k projektu.

Obrazy a texty básní k projektu Svět se točí... jsou důležitou složkou pro komplexní podobu celého tohoto výjimečného projektu, který tímto obsahuje velkou harmonizační sílu, povzbuzuje tak a dodává odvahu do nelehkých životních situací, klíčových životních křižovatek.

Je ve tvých očích něco z nekonečna!

 A nesnažíš se odvracet, můj milý,

ten pohled, v kterém žije
tak vzdálená a cizí galaxie.

Ať šťastný jsi, anebo zasmušilý,
ne ty, ty ne, jakási cizí síla,

mne přes tvůj pohled do neznáma vleče -
hned vlídná hvězda, hnec zas čepel meče -

aby mne povznesla či rozdrtila..


Báseň Tvé oči patří ke skladbě Éterický vodopád. Podkresleno obrazem MILOVÁNÍ V GALAXIÍCH - SUPERNOVA.

Miluji Tě



Báseň Miluji tě patří ke skladbě Blaženost. Celou skladbu dokresluje obraz BLAŽENOST.


Já miluji tě jako bříza roste,
neodvratně a klidně, v mlčení,

s korunou chvějící se na kmeni...
Tak mladá bříza vzhůru k slunci roste.

A můžeš řezat rány v její kůře,
až míza začne stékat v samu zem,

smola je zcelí třpytným obvazem,
je marné řezat rány v její kůře.

Vymizí všechna malověrná bolest
v závrati růstu, světla, naděje,

když koruna se v slunci zachvěje,
vymizí všechna malověrná bolest.

Nechápeš milý? Je to zcela prosté.
Přitiskni jenom tvář svou k bříze blíž

a dokonce až její srdce slyš.
Já miluji tě - jako bříza roste.


SVOU LÁSKU nesu si

Svou lásku nesu si,
jak malé dítě nese kaštanový list
(tak maličké, že umí sotva chodit).
Nese jej vážně v natažené ruce
a v drobných krůčcích
těžko udržuje rovnováhu,
kolkolem vládne obří podzim.
Padají, hustě padají
ze stromů zlatá tajemství a šustí
pod nohama, ztěžují kroky,
ale to malé děcko neuklouzne,
nese si kaštanový list,
drží si jej s pozorným nadšením,
brodíc se závějemi listí někam pryč...


Báseň Svou lásku nesu si patří ke skladbě Sférické echo. Spojeno s obrazem MILOVÁNÍ
V GALAXIÍCH - SVĚTLO V TEMNOTÁCH.

PROBUZENÍ

Otevři oči. Zastavíš jimi kolébku noci.
Dívej se na sebe do zrcadla -jediným úsměvem začne v něm obraz a pak se tisíci úsměvy zvlní, úsměvy zcuchaných vlasů,
paží složených za hlavu, úsměvy kolen, 
z bezpočtu úsměvů hlava jde kolem,
zrcadlo nestačí, je pro ně malé, přerůstají
je jak třpytivé vlny, které přikryjí kolébku noci... Vidíš, co dokážou tvoje oči. 

      Projekt patří k produktům, které vznikly díky metodě Hlubinné harmonizace